Příběh

15. května 2010 v 14:22 | Saise |  Saise



SVĚT 3000



MŮJ ŽIVOT

"Asi si myslíte, že tenhle rok bude něčím úžasným. Vyspělá technologie, androidi, dovolená na Marsu nebo Jupiteru, a jiné úžasné věci. Bohužel 10 let před rokem 3000 Slunce vyhaslo a začal nastávat konec lidstva. Vládní organizace všechny důležitý lidi světa začala svážet do úkrytu, který postavily a na ty ostatní lidi, tam venku, se prostě vykašlali. Já byla jedna mezi zachráněnými, jelikož jsem byla dcerou prezidenta USA. Všichni na planetě Zemi ,kromě nás, zemřeli, protože neměli ani kam odletět. Slunce ohřívalo naší galaxii mnoho miliónů let i před naší existencí. Po 10ti letech mohli lidé konečně vylést ven z úkrytu. Vědci vytvořili pomocí různých technologií a výzkumů nové Slunce. Já s nimi už nebyla. Už sem nebyla člověk, nebyla sem ani zvíře. Moje tělo zmutovalo do podoby tvora, který se nazýval Karat. - Věděla jsem co jsem zač, ale jen díky tomu, že když jsem byla malá, moje matka mi o nich vyprávěla. Moje matka byla zamilovaná do historie, měla nejrůznější knížky a svazky. A právě jedna měla v sobě ukrytý pergamen. Na něm byl zobrazen tvor nazývaný Karat. Karatové byli napůl lidi a napůl draci. Měli ocas,na nohou měli 5 prstů,ale ty prsty byli schopny, jako u primátů, pevného uchycení, drápy na rukou i nohou a část těla měli pokryté kůží a část šupinami. Prý byli vládci našeho světa před námi a podle legendy, která praví: "Až poslední Karat královské rodiny zemře, vládá Karatů zanikne. Ale pokud Zemi vyhasne Slunce a svět lidí zanikne, probudí se poslední Karat, aby Zemi probudil k životu. " Teď žiju jiným životem. Sem napůl zvíře napůl člověk, můžu ovládat síly, které nikdo nikdy neviděl. Nezapadám mezi normální lidi a tak žiju v sutinách města New Yorku. Při hledání úkrytu jsem viděla spoustu nových tvorů, kteří dokázali žít v prostředí, před kterým se lidi schovali. Začala jsem se učit jak přežít, jak se ukrývat a maskovat a hlavně jsem zjistila, že nedokážu sníst nic jiného než maso. Stala ze mě masožravá zrůda. Ve svém nitru jsem se nedokázala sama se sebou smířit. Postupně jsem začala zapomínat co jsem byla zač před mutací mého těla. Ale proč to postihlo jenom mě? Jenom mě a nikoho jiného? To se asi už nikdy nedovím. A jak se to vlastně stalo? Z toho už si pamatuju jen útřky."

MUTACE

Při pokusech vytvořit umělé Slunce, vzniklo v ukrytu nějaké silové pole. Já si hrála s otcem když se to stalo. Nechala jsem se unášet fantaziím a hrám, které patřily k dítěti ve věku 6 let. Jenže najednou začal houkat alarm. Táta mě vzal do naručí a konejšil mě. A pak nastal klid jakoby to byla jen nějaká porucha alramu. Vypadalo, že to nic nebylo ale pak nastal výbuch. V laboratoři 5 vybuchla radioaktivní nádrž a v ovzduší se smíchalo pole s radioaktivitou. Všichni začali křičet a volali o pomoc. Nikde jsem nemohla najít tátu. Po chvíli jsem se začala dusit a potom jsem upadla do bezvědomí.

"Kde to jsem?" zaznělo mi hlavě. Když jsem se rozkoukala uviděla jsem jen trosky místonosti, kde jsme si hráli s tátou. "Táta!" přišlo jako další ozvěna v mé hlavě. Chtěla jsem se rozeběhnout a jít ho hledat , ale neposlouchali mě nohy. Plazila jsem se k místu, kde měli být dveře, ale nikde nic jenom hroudy sutin. Nějak jsem se dostala na chodbu, která jakž takž odolala výbuchu. Pomalu jsem se pokoušela zvednout se ze země, ale pořád jsem padala ja zem. Nakonec se mi to povedlo. Zkoušela jsem se rozejít, šlo to ztěžka, ale za chvíli jsem už bežela po chobách a hledala lidi. "Halo, je tady někdo? Ozvěte se, prosím. Je tu někdo?" křičela jsem. Můj hlas byl jiný než předtím. Neřešila jsem to a běžela dál. Na konci chodby jsem zahlédla siluetu člověka. "Hej. Počkejte na mě!". Ten člověk se zastavil a čekal. Jenže když sem k němu doběhla s děsem v očích začal křičet "Pomóc příšera zachraň se kdo můžeš!" a utekl. "Co tím myslel?" řekla jsem si pro sebe v duchu. V tu chvíli jsem se podivala pořádně na svoje ruce. "Proboha.Moje ruce, nohy a tělo? Jsou posetý šupinami? A mám ocas?" z toho všeho sem zase omdlela.

***

"Už se probírá, připravte se kdyby to chtělo zaútočit. Nevíme co to je zač a co chce." zněl hlas z lampače. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. "Proč mám ruce a nohy přivázaný?" zeptala jsem se sama pro sebe. "Už aspoň víte co je ta zrůda zač? Ne, nevíme pane prezidente, ale pracujeme na tom. A moje dcera, už ste ji našli? Bohužel. Stále prohledáváme sutiny." se ozývalo z lampače. Místnost, ve které jsem byla, měla nahoře prosklenou zeď. Všichni se na mě dívali s takovým odporem. Běhal mi mráz po zádech. Pak sem zahlédla tátu. "Tati! To jsem já Sarah!". Všichni strnuli a já se pořád dívala nahoru. Kolem mě byli vojáci se zbraněmi a evidentně připraveni mě zastřelit. Mezitím ,co jsem dumala proč ti vojáci na mě vlastně míří, se otevřeli obří železný vrata. V nich byl táta opklopenej hromadou nějakejch lidí v oblecích. "Tati!" zvolala jsem na něj. Chtěla jsem se vytrhnout z těch řetězů, ale nešlo to a z lampače se ozvalo "PAL!". Všichni ti vojáci na povel začali po mě střílet. "DOST!" tátův hlas překřičel zbraně. Klesla jsem na zem a sama sebe jsem se ptala jestli jsem už mrtvá nebo ještě naživu. Otevřela jsem oči, prohlédla jsem se, ale žádné rány po kulkách jsem neměla. "Sáro? To nemůže být pravda." stál přede mnou a ptal se na věci, na které jsem já neznala odpovědi. "Já nevim. Tati, proč jsem přivázaná jako zvíře?" odpověděla jsem mu s náznakem breku. "Pane prezidente, ustupte může to být nebezpečné!" mu řekl generál, který stál za vojáky. "Ty nemůžeš být moje Sára. Moje Sára je někde v sutinách a čeká až ji někdo najde!". "Ale já sem byla v sutinách a dostala jsem se z nich, abych tě našla a řekla ti, že jsem v pořádku."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fingusa Nanatsuyoru Fingusa Nanatsuyoru | E-mail | Web | 16. května 2010 v 22:08 | Reagovat

Teda Saise ty se nezdáš O_O . Pokračuj v dobré práci a mimochodem asi sem začnu dávat i svoje věci co z nudy píšu xD .

2 Saise Anuse Saise Anuse | 17. května 2010 v 18:04 | Reagovat

njn tak ja uz pisu po druhy tam s tim sem sekla pac to bylo divny a byla sem lina to predelavat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama